C
Stále 

F
věřím ve 

C
velikýho 

F
bílýho 

C
lva,

C
kterej 

F
chodí

C
 neu

F
stále za 

C
mnou.

C
Máma mi 

F
jednou řekla 

C
odedneška 

F
budete 

C
dva,

C
ničeho se 

F
neboj, 

C
máš kámoše s velkou tla

G
mou!

F
Nikoho tu nevidíte, ale 

C
on vážně za mnou stojí.

A 

F
to, že v něho nevěříte, nezna

C
mená to, že ne

G
ní.

Mlčí, když mu lžu, že nikoho na světě nemám.

Mlčí, když vožralej klíče od bytu hledám.

Mlčí, když už čekám, že by mi měl něco říct.

A jako lev na mě zařvat z celých lvích plic.

Nikoho tu nevidíte...

Mlčí, když se ptám, jak bych měl žít.

Mlčí, když se ptám, od čeho se odrazit.

Ale stále jde tiše za mnou, ať se motám kdovíkde.

Stále mi jistí záda jeho oči upřímné.

Nikoho tu nevidíte...

Až jednou umřu, sevře mě mezi zuby,

projde davem kolem kytic přátel a pohřební hudby

a na zem mě položí, je mi sakra jedno kdovíkde

a moje duše procitne, až mě jazykem olízne.

Nikoho tu nevidíte...