V noci ke mně chodí duch,

probudí mě hlasem svým,

nebo můj pes zavrčí,

nebo dveří prásknutím.

Na postel se posadím,

o čem to bude teda dnes,

koukám do tmy a vtom

je tu myš a klec.

Myš vystrašená, hladová,

v kleci zmateně pobíhá,

aha, tak to mám být já,

a pak zase usínám.

V noci ke mně chodí duch,

probudí mě hlasem svým,

nebo světlo rozsvítí,

nebo prostě lísknutím.

Na postel se posadím,

chtěl bych dneska klidně spát,

v tom je u mě kapela,

rozladěná až bída a rytmus skomírá.

Ta kapela jsou přátelé,

aha, no a co já s tím,

jenže já jsem uprosřed,

a diriguji prstem svým.

V noci ke mně chodí duch,

probudí mě hlasem svým,

nebo normálně zazvoní,

nebo na záchodě spláchnutím.

Na postel se posadím,

pode mnou hučí řeky proud,

najednou jsem suchý strom,

co nechce kořeny zasunout.

Voda čistá ledová,

já jsem tupý dřevěný,

čumím do tmy, no a vtom

dřevorubci tu stojí.

V noci ke mně chodí duch,

probudí mě hlasem svým,

nebo v krbu hořením,

nebo ořechů loupáním.

Na postel se posadím,

už toho mám vážně dost,

v tom je slyšet jeho hlas:

je v tom tvoje pitomost,

je v tom tvoje pitomost,

je v tom tvoje pitomost...